Gaudeamus Igitur, aneb jak se radujeme ze studia

Pá 1.července 2016

Jeden školní rok je opět za námi a my se těšíme na prázdniny. Pro někoho jsou vytoužené plné naplánovaného odpočinku, pro někoho budou ve znamení přípravy na opakování maturitní zkoušky.
 
 
V červnu jsem předával závěrečná vysvědčení čerstvým maturantům. Díval jsem se do jejich rozesmátých tváří a říkal si, jak to mají fajn, že stojí na startovní čáře a rozhodují se, co dál. Uvědomil jsem si, že je ta zkouška z dospělosti opravdu zásadním momentem, aniž by si to kdokoliv z těch klukůa holek před mnou vůbec uvědomoval. To, pro kterou školu se rozhodnou dál, nebo jaké zvolí povolání, bude velmi jasně formovat jejich další život.

Překvapilo mě, jak velké procento maturantů vůbec ke zkouškám vyučující nepřipustili. Co nám to má povědět? Je opravdu středních škol na trhu více, než je třeba, a ukazuje se, že na nich studují děti, které tam nepatří? Mohly by být vynikající v některém z řemeslných oborů, ale ctižádost rodičů je ženedo školních škamen ve vidině teplého kancelářského místa a života bez dřiny u ponku? Nemělo by to být pro nás alarmující v tom smyslu, že se přestaneme bezhlavě snažit zachovávat všechny střední školy, jež vychovávají intelektuály bez odbornosti a budoucího použití, ale svou pozornost upřemena kvalitní rozvoj učebních oborů? Není právě tohle ta správná cesta? Ne nadarmo se říká, že řemeslomá zlaté dno. Když v praxi hledáme kvalitní firmu, která by nám pomohla zachránit stavebně a stylově ojedinělé památky, chybí na slovo vzatí řemeslníci, kteří si povídají s cihlami, dřevem a starými technologiemi a nepřekvapí je způsob práce používaný před stoletím. Proč mám někdy pocit,že pracovat rukama je veřejností vnímáno občas jako ostuda.

Ve svých myšlenkách jsem od omladiny zabloudil k jinému předávání vysvědčení. O pár dnů dříve jsem byl u slavnostního zakončení Akademie seniorů, kterou v Jablonci nad Nisou pořádá Centrum sociálních služeb. I tam přede mnou stály zářící tváře čerstvých absolventů, jenže tyhle už byly poznamenané životními zkušenostmi, zbrázděné vráskami znalostí a hrdé na to, že posbíraly vědomosti nové, které je vrací do klokotu současného bytí. A uvědomil jsem si ten rozdíl. Akademici senioři byli nadšení, že nezaostávají, jim studium zvyšuje sebevědomí. Maturanti jsou mnohdy rádi,že mají odškrtnuto, a netuší, co bude dál, nemají plán, nemají chuť, ani vizi.

Ale abych nebyl jen pesimistický. Těm, kterým se podařilo vystudovat vybraný obor a kteří hladovípo dalším vědění na vysokých školách, přeji, aby se jim dařilo. Těm, kteří se stále hledají, přeji, aby objevili své místo a popřípadě nasbírali znalosti v drsné škole života. A těm, kteří museli zkouškuz dospělosti odložit na podzim, přeji pevné nervy i skvělé prázdniny, byť trochu zkalené studiem. A pro seniory, kteří stále nemají studia dost, mám tip. V jablonecké ZUŠ nabízí nový typ studia, tentokrát tříleté odborné studium v oblasti umění – stačí si jen zajít pro informace přímo do umělecké školy,do informačního centra radnice, spolkového domu nebo do JKIC.
 
 
 
Mgr. Pavel Svoboda

Blogy