Gratulace k vzácnému jubileu

Čt 31.května 2012

Zažila jsem už mnohé, ale gratulovat k tak úctyhodnému a pozoruhodnému životnímu jubileu, jakým jsou 100 narozeniny, to se mi poštěstí málokdy. A bylo to nejen dojemné, ale i lidsky neuvěřitelně příjemné. Jubilantka paní Emilie Veverková je totiž na svůj věk mimořádně vitální dáma, která se zajímá o dění kolem nás i politiku.

A to už od dob, které má naše generace – a to nemluvě o generacích následujících – spojeny jenom s černobílými filmy a učebnicemi dějepisu. Paní Veverková se narodila ještě za „starého mocnářství“ a ve třicátých letech patřila k zakládajícím členům Sociální demokracie v (tehdy ještě převážně německém) Liberci. Nevěřila jsem, že budu mít ještě dnes, v druhé dekádě nového století, tu čest někoho takového potkat.

Její vzpomínky jsou pak tak trochu i vzpomínkami jak sociální demokracie, tak celé naší země. A bylo by to vzpomínání, které zrcadlí její nelehký osud na pozadí událostí bouřlivého 20. století – kdyby ho ovšem paní Veverková nedokázala podat s mírným nadhledem a hlavně neuvěřitelným optimismem.

To jí pomohlo přežít jak nacistickou okupaci, tak padesátá léta i normalizaci – jejího chotě Josefa, rozeného „homo politicus“ a bytostného sociálního demokrata, první dvě diktatury věznily a normalizace nakonec připravila o zasloužený podzim života neustálým kolotočem výslechů. Krátce po jednom z nich, v roce 1971, Josef Veverka zemřel.

Ani tehdy, v těchto nejtěžších chvílích, nepřestala paní Veverková věřit, že svět bude jednou lepším místem. A věří tomu i dnes, kdy se jí stále se stupňující nešvary naší čerstvě plnoleté demokracie nelíbí stejně jako nám všem.
Ráda bych jí popřála, aby se jí tato touha splnila a dočkala se okamžiku, kdy zase společně začneme ze světa dělat lepší místo.

Tak ještě jednou: hodně zdraví a děkuji za inspiraci, pani Emílie!

Mgr. Lenka Kadlecová

Blogy