MDŽ je více, než jen karafiát

Pá 9.března 2012

Mezinárodní den žen by neměl být jen svátkem, při kterém si vzpomeneme na to, jak to fungovalo „dříve“. Trochu mne mrzí, že v posledních letech slýchám spíše vzpomínky, jak za dob hluboké totality ženy dostaly karafiáty a muži se šli do hospody posilnit něčím silnějším, a že tomuto trendu mnohdy podléhají také média, namísto toho, aby 8. březen věnovala skutečné historii a skutečnému významu této dnes již vlastně historické události.

Mrzí mne, že významný den, který vznikl před sto jedním rokem, je dnes brán jen jako socialistický relikt, který je lépe neslavit nebo snad ještě raději, který je potřeba patřičně zesměšňovat. Neměli bychom zapomínat na jeho původ a důvod, proč byl v roce 1911 nejen v tehdejším Rakousku-Uhersku (a s ním tedy i v českých zemích), ale i v mnoha okolních státech zanesen do kalendářů.

Odsouzení Mezinárodního dne žen u nás je vlastně až takovým paradoxem. Připomínáme si totiž události ze Spojených států amerických z roku 1902, kdy došlo k památné stávce švadlen v New Yorku. Ta byla něčím více, než jen snahou získat lepší podmínky pro svou práci a lepší odměnu. A stala se oním zlomovým bodem, který následně přinesl kontinuální tlak na změnu vnímání žen ve společnosti nejen v USA. V roce 1908 bylo právě v tento den v Americe konáno první shromáždění za volební právo žen, v roce 1910 prosadila německá socialistka Clara Zetkinová pořádání mezinárodního svátku, tehdy ještě bez určení pevného data.

Mezinárodní den žen není jen jakousi prázdnou oslavu ženství. Je dnem mezinárodní solidarity žen za rovnoprávnost, spravedlnost, mír a rozvoj. Je tedy dnem, kdy je třeba si připomínat, že ne vždy byly ženy plnohodnotnými občany společnosti a měly stejná práva, jako muži. V některých zemích tak tomu, bohužel, není dodnes.

Česká republika je na tom ve vztahu mužů a žen výrazně lépe, než by se mohlo zdát. Nemám pocit, že by zde bylo ženám způsobováno nějaké velké příkoří. Není ale také pravda, že bychom neměli co vylepšovat, na čem pracovat. Letošní MDŽ je věnován tématu „rovné mzdy“. Asi není tajemstvím, že v tomto ohledu panují v České republice stále rozdíly mezi muži a ženami. Podle statistických údajů si muž na stejné pozici může vydělat až o 13 % více, než žena. Argumenty, proč tomu tak je, by se asi hledaly velmi obtížně. I tak ale musíme přiznat, že také v tomto ohledu zaznamenáváme vývoj a že, jak věřím, za pár let se i tento poměr srovná. Zároveň také věřím, že k tomu dojde přirozeným vývojem. Abych totiž řekla pravdu, nejsem velkým zastáncem a příznivcem toho, čemu se dnes moderně říká „pozitivní diskriminace“ a za co se schovávají různé pokusy uměle napravit nespravedlnosti ve společnosti, ať již mezi pohlavími nebo národnosti či sociálními skupinami.

Sociální demokracie se v roce 2012 u příležitosti MDŽ zaměřila také na podporu žen a rodin s dětmi. Prorodinná politika je především v době ekonomické stagnace mimořádně důležitá. Je nutné poskytnout těmto skupinám odpovídající podmínky pro kvalitní život. Jsou to právě matky samoživitelky, které často pracují za minimální mzdu – ČSSD proto navrhuje její zvýšení. Podporujeme také zachování porodného či udržení adekvátní úrovně mateřské.

Pokud nám i Vy chcete sdělit svůj názor na to, zda podle Vás v české společnosti ženy a muži mají rovnocenná práva, pak hlasujte v anketě zde:http://www.cssd.cz/aktualne/ankety/

 
Zdroj: www.rosenbergovamartina.cz

Blogy